O nás

Jakub Kasanda

Mé jméno je Jakub, parkouru se věnuju osm let aktivně. Z naší skupiny jsem ten, které ostatní naverboval, aby začali skákat s ním, tedy nebýt mě, pravděpodobně bychom se parkouru nevěnovali nebo minimálně ne tak dlouho v tak skvělé partě. Mimo to se ještě věnuji střihu a editaci videí (jistě budete znát některá z našich videí, pokud ne, i na to slouží výše uvedená sekce „Sociální sítě“, kde leccos najdete), úpravě fotek a informační technologii jako takové. Rád si přečtu nějaké sci-fi, fantasy, ale i thriller či horor, neméně pak třeba psychologickou tematiku.

K parkouru jako takovému jsem přišel asi jako většina z nás – viděl jsem film „Okrsek 13“ i jeho pokračování, dále o něco později ještě film „Yamakasi“. Samozřejmě se mi líbila veškerá volnost, se kterou herci a reální „traceuři“ (jak se říká nám parkouristům) lítali přes nejrůznější překážky a nebo také ze střechy na střechu. A jelikož v té době ještě existovala původní forma a český ekvivalent webu parkour.cz, na kterém bylo spousty informací včetně plánovaných tréninků, rozhodl jsem se jeden takový navštívit. Do té doby jsem byl jen klučina, který seděl za počítačem, ale který si uvědomil, že takhle to dál nechce a chce něco dělat. I když byl onen trénink velmi náročný, svým způsobem mě to bavilo, zaujalo, a rozhodl jsem se navštívit i spoustu dalších, říct o této aktivitě níže zmíněným lidem, až to došlo do bodu, kdy jsme začali trénovali spolu (převážně venku, tělocvičny jsme neměli) a trénovali jsme klidně pětkrát denně. Začínala si nás všímat i komunita a naše úsilí se začalo vybarvovat – dostali jsme nabídku na možnost zkusit si být trenérem na jednom workshopu. Nejen mě tato část parkouru bavila a uvědomil jsem si, že chci předávat informace a zkušenosti mladším generacím, aby trénovali stále bezpečně a aby znali i trochu toho „za tím“, aby věděli, co je smyslem parkouru apod. Došlo to až do části, kdy jsem si spolu s Kubou Liškou udělal trenérskou licenci III. třídy, plánujeme i II. třídu a rozhodli jsme si také otevřít vlastní kroužky a lekce právě pro vás!


Jakub Liška

Jmenuji se Kuba, parkour dělám již osmým rokem. Když jsem začínal, asi nikdo v mém okolí neočekával, že u parkour vůbec vydržím, jelikož jsem měl šanci vystřídat mnoho koníčků, avšak v parkouru jsem našel sama sebe a původně občasná zábava pro vyplnění volného času pomalu začala určovat moji životní cestu a stala se mojí neodmyslitelnou součástí. Vyzdvihnout jeden konkrétní důvod, proč mě parkour na rozdíl od jiných činností naprosto pohltil, by bylo nemožné, jelikož jich je mnoho – původním duchem a myšlenkou začínaje, komunitou plnou úžasných lidí konče.

S předáváním svých zkušeností a trenérskou dráhou jsem začal před 4 lety. Za tu dobu jsem měl možnost trénovat děti nejen na campech, workshopech a kroužcích, ale vyzkoušet si také vedení dlouhodobého, několikaletého charakteru. Koncem května roku 2018 jsem si také udělal dnes již prakticky nepostradatelnou licenci III. třídy pro trénování parkouru.

Minulý rok jsem zasvětil studiu angličtiny, která je zároveň mým koníčkem a nyní studuji Policejní akademii v Praze. Ve svém volném čase se věnuji mé druhé velké vášni, ke které jsem se dostal právě díky parkouru – fotografování. Dále rád čtu a sleduji seriály; z české literatury jsem si zamiloval fantasy sérii Wetemaa; ze zehraniční poté vše od Fredericka Forsytha a Dana Browna. Pokud jde o seriály, jsem velkým fanouškem „Arrowverse“ tj seriálů na motivy DC Comics. Nově jsem se také na začal věnovat silovým sportům.


Daniel Černý

Zdravím, jmenuji se Daniel je mi 20 let a parkouru se věnuji od roku 2013. Za svůj život jsem vystřídal mnoho sportů, ale žádný z nich mě nenaplňoval tak jako právě parkour. V době, kdy jsme s kluky začínali, neexistovaly žádné kroužky ani lekce a téměř všechno jsme se museli učit sami. Proto se snažíme tento sport co nejvíce rozšířit a vytvořit další příležitosti pro začátečníky, jak se rychleji zdokonalit.
Mimo parkour se také ve svém volném čase věnuji zejména astronomii, právu, hudbě a literatuře. Mezi moje nejoblíbenější knihy patří hlavně série fantasy románů „Zaklínač“ a většina vědeckých skript o astronomii a fyzice. Letošním rokem jsem dokončil Anglicko-české gymnasium Amazon a dále nastoupil na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. V životě bych se chtěl uplatnit jako trestní soudce a zároveň se věnovat rozvíjení parkouru v České republice.
Parkour se postupně stal podstatnou součástí mého života, zlepšil mojí fyzickou zdatnost a zejména psychickou sílu. Naučil mě, že žádná překážka v životě není tak velká, aby se nedala překonat – ať už se jedná o překážku za cestou k úspěchu nebo o osobní či rodinný problém. Při trénování začátečníků se snažím předat především psychickou sílu a směr nejlepší možné životní cesty.

David Grösser

Ahoj, jsem David, je mi 17 let a parkouru se věnuji již šestým rokem. K této pohybové disciplíně jsem se dostal úplnou náhodou po delší pauze ve sportu. Jako malý jsem dělal bojové umění aikido, které ale vyžadovalo hodně trpělivosti. Tu jsem neměl, a tak jsem po dvou letech s aikidem skončil.  Bohužel ani teamové sporty mě neoslovily.

Pár let na to jsme ale s kamarádem objevili disciplínu jménem parkour, díky které jsem našel cestu zpět ke sportu a brzy se také stala téměř neodmyslitelnou součástí mého života. Začal jsem zhruba před pár lety a za tu dobu jsem již měl možnost vést parkourové workshopy, kroužků různých druhů ale také se zároveň naučit pracovat s dětmi.
Důvod, proč jsem si vybral právě parkour, je především ten, že je to individuální disciplína se spoustou možností v komunitě lidí se kterými si dobře rozumím. Díky parkouru jsem totiž mimo jiné poznal i spoustu úžasných lidí. Rozvíjí mě nejen fyzicky ale i mentálně a to je také důvodem proč jsem se rozhodl začít své zkušenosti předávat dál.

Nyní studuji právo na střední škole, parkour mě stále baví a dokonce jsem se vrátil i k bojovému umění. Ve svém volném čase se dále věnuji výtvarnému umění a hudbě, jejíž tvorba je taktéž mým koníčkem. Velice jsem si oblíbil hudbu rockovou, ale rád si poslechnu například i rap.